Přesto se tu zajímavé postavičky najdou. Třeba ty dvě postarší důchodkyně, co sedí před námi. Něco kolem sedmdesátky, štíhlé, vitální, ale trvale se kabonící. Obě mají digitální foťáček a na každé naší zastávce pilně fotí. Půl hodiny fotí, pak sednou do autobusu, přepnou na prohlížení a vedou hodinovou debatu ve stylu:
"Ukaž, co tam máš."
"Kde to tam bylo? To tam nebylo!"
"No ty to máš takový nějaký lepší."
"Ale ty barvy se mi nelíbí."
"Ty máš ty barvy lepší, protože já si to přitahuju."
"To je hrozný, já se za to stydím, já to ani nebudu moct nikomu ukazovat. Asi to smažu... Ale víš přece, že mi to nejde. Mám tam dva soubory a oni jsou navzájem zablokovaný nebo co."
"Hele, tady se podívej. A co to je? No to je histogram, to neznáš? To ukazuje vyvážení bílé."
"Tahle se mi nelíbí. Tak ji smaž. Jééé... Teď jsem něco zmáčkla a smazala jsem něco jinýho!"
"Já to mám celý tmavý. No to máš přepnout na automat. Já to mám na automat, ale nastavila jsem tam delší čas. Když svítí slunce, tak musíš dát delší čas a ono je to pak tmavší. To je jasný."
"Proč se mi to pořád otáčí? Já nechci, aby se mi to otáčelo. Já to mám potom menší." (následuje cca dvouhodinové neúspěšné hledání v menu)
"Já nevím, co s tím mám udělat. Tak se zeptej toho mladýho, to je TAKY FOTOGRAF...!"
Žádné komentáře:
Okomentovat